Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Bohužel jsem opět ve fázi, kdy mám pocit, že se musím svěřit a hledat radu. Je mi 28 a žiji s přítelem (35) ve společné domácnosti již 8 let. Náš vztah prošel mnohým úskalím — začal jeho rozvodem, nastěhováním se ke mě, pak mým otěhotněním, potratem, jeho útěkem do ciziny, dopravní nehodou, jeho pobytem ve vězení v cizině, až končí opakovanou nevěrou z jeho strany. No — myslím, že to je tak ve zkratce náš vztah. Nyní jsem ve fázi rozchodu (velmi čerstvého — včera) po opakované nevěře mého přítele a tak nějak si nedokážu rozebrat pro a proti a neumím se s rozchodem srovnat, i když vím, že tady už krok zpátky asi není možný. Během našeho vztahu jsme několikrát řešili jeho nevěru  (kandidátky z okruhu mých známých, seznamky, obchodní partnerky atd). Pokaždé, když jsem se zeptala co se děje, tvrdil že nic. Když jsem přitlačila a začala se vyptávat, přiznávám, že jsem i prohlídla jeho mobil i email (moc se za to stydím), vždy se ke všemu přiznal s tím, že takový je a že s tím bojuj, aby se změnil, jen že to jde pomalu. Zůstávala jsem ve vztahu až doposud.

     Asi před 3 měsíci jsem začala mluvit o plánování rodiny,  o svatbě atd. Přítel po měsíci mých neustálých připomínek a vtípků přišel s tím, že se v červnu budeme brát (jen tak..). Měla jsem z toho radost, ale taky divný pocit. Hned nato jsem zjistila, že při údajném plánování naší budoucnosti prolézal seznamky, psal si emaily a užíval si i osobní schůzky s adeptkami na vážné seznámení :-(. Zeptala jsem se ho na to a on to nechtěl řešit; jenže za týden přišel s tím, že ho já i jeho okolí neustále popichuje s dotazy typu: kdy se budete teda brát, kdy do toho konečně skočíte atd.a že už toho má dost. Nakonec mi dal ultimátum: tohle jsou moje priority — ber nebo nech být (nejdříve splatíme dluhy z podnikání, dále – že nebude začínat něco, co by ztroskotalo, protože jsem prý zvyklá na lepší, atd.) Rozešli jsme se s tím, že na ultimáta nehraji a že to není fér a měl by připustit, že do tohoto rozhodnutí mám co mluvit i já.

     Za hodinu byl zpět v bytě s tím, že byl schopen v klidu mluvit o tom, že ultimáta tedy nebude dávat, že mám pravdu a že kdy tedy chci, aby si mě vzal. Věděla jsem, že pokud ho k tomu donutím, tak se to vrátí jako bumerang a nebudu šťastná ani já. Nechali jsme to proto být s tím, že jsme si naplánovali, jak budeme šetřit, aby jsme mohli co nejdříve splatit všechny dluhy a mohli začít s čistým štítem. Mluvili jsme o tom, že chce nejdříve vybudovat domov a zázemí pro naše miminko a pro mě. V následujícím týdnu jsme spolu netrávili mnoho času, protože ho jeho služební cesty vedly do ciziny (plánovaně). Tuto sobotu přijel s tím, že jede o den dříve, protože zrušili let. Byla jsem ráda, i když ve mě hlodalo podezření, co se zase děje. V noci jsem zasedla k jeho počítači a otevřela jeho email (nejhorší je, že se za to stydím, ale nemůžu si pomoci). Našla jsem emaily, ve kterých si píše jak se "seznamkou" ( mimochodem – vždy vážná seznámení, ) posílá foto své i své dcery, která s námi nežije a také emaily, které si píše s obchodní partnerkou ze zahraničí, kde jí popisuje, jak ji moc miluje a jak by ji chtěl mít opět jen pro sebe, co by s ní chtěl znovu dělat a plánují dovolenou. Přestože jsem si slíbila, že budu na sebe tvrdá a neřeknu mu o tom, šla jsem s pravdou ven. Řekla jsem mu, že o tom vím .. A pak jsem odešla v noci ven a 2 hodiny chodila okolo baráku, abych si vše promyslela. Když jsem přišla zpět, tak se ani nebránil, nevysvětloval. Dlouho jsme si bez slz a bez křiku povídali a on mi řekl, že mě potřebuje k životu, ale je se mnou také proto, že má pocit že mi to dluží a ze soucitu za to, co jsem pro něj udělala. A že ví, že mi tím podváděním hodně ubližuje, ale že je takový a že se už hodně změnil, přestože to vypadá, že dělá pořád to samé.

      Vysvětlila jsem mu, že mě ničí a že tím, že to dělá, krade veškerou moji sebedůvěru a úctu k němu i k sobě samé. Pak odešel a když se vrátil druhý den, nevydržela jsem a udělala scénu s tím, že jsem mu sbalila věci a že chci, aby se odstěhoval do té doby, než budu schopná si najít jiný podnájem. Prozatím jsem vydržela mu nevolat, nepsat, ale jen proto, že se snažím být pořád někde, kde to nemůžu udělat (vypínám telefon a nechávám ho doma). Ale dnes mi přišla zpráva do práce, že chce, abychom šli spolu na večeři, že si chce o spoustě věcí popovídat atd.

      Víte, nechci se vrátit do starých kolejí, ale také

nechci přijít o někoho, koho přes to všechno miluji a nemůžu bez něj žít. *)

     Myslíte, že člověk, který dokáže takhle ublížit, bude schopný jednou přestat ubližovat a změní se? Předem děkuji za Vaši trpělivost a za Vaši upřímnou odpověď. Markéta

*) = zvýraznila daniela@kudlanka.cz

                 OTÁZKY: 

                 a) proč tak dlouho zůstává v nevyhovujícím vztahu?

                 b) proč stále znovu a znovu toleruje jeho excesy?

                 c) proč z nich nikdy nevyvodí nějaké následky?

                 d) proč si ho chce za každou cenu vydupat?