Zády k sobě, vzala jsem pravítko, položila si ho na vršek hlavy a zarazila se o něčí hlavu ve vyšší poloze. Dloubala jsem ji do žeber a uboze prosila, ať nestoupá na špičky, že srandy už bylo dost a teď naposledy naostro změříme, kdo je vyšší a jdeme si po svém. Ale mami, já přece na špičkách nestojím, chechtala se jak hrdlička. Zdálo se, že ji to pobavilo. Mě ne. To neva, nic si z toho nedělej, budu ti kupovat Sluníčko a bude nám fajn, šokovala mě. Než mi hlava přežvýkla, proč vlastně Sluníčko, odpověď už byla na cestě. No Sluníčko, ne? Píšou tam přece: časopis pro nejmenší.
    Potom se začalo něco dít s oblečením. Zjistila jsem to zcela náhodou, když jsem dávala prádlo do pračky. Začala jsem postrádat některé její věci, zatímco jsem objevila mnoho jiných, evidentně cizích. Navíc — k tomu všemu - se v koši ocitlo i moje oblečení, které jsem, přísahám Bohu, neměla na sobě a ono bylo tam, pokecané a navoněné, jak jinak, mým parfémem. Mým drahým parfémem, kterým tak šetřím! V ruce jsem držela nějaké maskáče, dole do širokého zvonu. Kde se to tu vzalo?? Ty jsou od Moniky, vyměnila jsem je za ty moje rifle, stejně mi byly malé. Zvláštní, ještě předevčírem tvrdila, že jsou jí velké, padají jí a nutně potřebuje ten červený pásek, co jsme se na něj dívaly na tržnici. A kde máš to nové tričko s tím nápisem? Myslíš to červené? S tím odporným nápisem? To jsem vyměnila s Janou za senzační triko... Hele, pyšnila se dcera vyměněným úlovkem. Bylo nachlup stejné jak to červené, jen místo čísla 32 v bílém provedení tam bylo 29 zaprané do růžova. Suprácký, ne? Nezbylo mi než souhlasit.
     Jo, drahá, a nemůžu najít svoje černé triko s tím dlouhým rukávem, co jsem si brávala k riflím, když jsem šla venčit psa. Nemáš ho u sebe ve skříni? Který triko? Tys měla nějaký černý triko? Černý? Náhlý výpadek paměti. No, to černé přece. Jo, TO černé myslíš? Jo, TO černé myslím.
Aha, TO. Jak jsem si ho půjčovala místo mikiny, už vím. Dcera se kouzelně usmála. Tak to jsem vyměnila s Martinou za tu riflovou sukni. Za jakou riflovou sukni? Ještě jsem tě neviděla v sukni, miláčku. Ty přece sukně nenosíš. Taky jsi mě ani vidět nemohla. Já zásadně sukně nenosím. Má ji půjčenou Simča. Ona mi za to dala tu modrou řasenku a lesk na rty, ten melounovej.
Jo, mami, jdu ven, jo?
A mami, půjčím si ty tvoje nový botasky, neva?
Pavla K., Olomouc

P.S. Nevíte, kdy přesně puberta končí? Abych se na to psychicky a fyzicky připravila...