Jeho přízemní pejsci si to ve svobodné zemi vykračovali totiž zcela svobodně a tudíž bez vodítek. A to prý se tam nesmí. Pokuta že bude doručena poštou, protože v Americe s sebou páníčci drobné nenosí, neboť by je mohli ztratit a tak raději nosí platební karty. (A je také možné, že stát ani svým policistům nevěří. Co kdyby stržený měšec dolarů neodevzdali... :-)))

     Zkrátím to: pokuta přišla a milý páníček, ačkoliv není žádná socka,málem přišel k jizvě na srdečním svalu, když zjistil, že dosahuje výše 1.925 doláčů. Ale — protože je koumák (je to krajan!), vydal se na místní radnici. A dodal všechna možná i nemožná potvrzení, doklady o očkování, odblešení a pravidelném koupání s gumovou kačenkou, takže mu byla pokuta zmírněna na pouhých dolarů 700.

     Ale protože je to, jak jsem již napsal, krajan a ke všemu ještě krajan fikaný, rozhodl se, že nechá také říct svůj názor místnímu soudci. Jak říkám — protože se tato pohádka odehrává jinde, než v našem milém Česku, nečekal třináct let na projednávání případu, ale jen tři hodiny. A protože tam, kde bydlí, může i soudce říct svůj vlastní názor, má tato pohádka šťastný konec.Jinak by to nebyla pohádka, ale horor, to dá rozum, ne?
Soudce byl prý lidumil (spíš psomil, ale to zní opravdu děsně) a pokutu snížil. Snížil ji na deset procent, tedy na sedmdesát doláčů. A to se, myslím, páníčkovi josefčíků, líbilo. Soudím podle toho, že nevím nic o Štrasburku, Bruselu, či jiných metropolích. A ponaučení? Pro jedny: bez vodítka ani ránu a pro ty druhé: líná huba — holé neštěstí! (Zdravím tímto "bratra" a snad se mu má úprava jeho příběhu alespoň trochu líbila.)
PS: dostal jsem od hodné Lucinky fotku a tak vám sem ty fešáky vystavuju. Jeden se jmenuje Hans a ten druhý Ralph, ale nechtějte po mně, abych vám řekl, který je který ...

Karlos, dobermann