Rubrika: [:-)))]
 Čas plyne jako voda a zvláštní pocit, který se mě zmocňuje na Nový rok, je dávno pryč. Zase tu jsou všední dny a já se začínám těšit na jaro. Musím se pořád dívat někam dopředu, protože to těšení projasní i ty „obyčejné“ dny…
Marně pátrám v paměti, zda jsem někdy potkala Pravoslava (12.1.), ale myslím si, že ne. Je to škoda, protože těch, kteří „slaví právo“ asi mnoho není. A snad proto mívám pocit, že je na světě spravedlnosti jenom hodně málo – i když na druhou stranu - na každého jednou dojde a boží mlýny melou a melou.
Umíte si představit, že by válka mohla být „bohatá a šťastná“? Já tedy ne. A přeci je zrovna tohle překlad staroanglického Éadgyth. Občas se jména minou účinkem a myslím si, že žádná Edita (13.1.) by válku neoslavovala, protože moc dobře ví, že „Válka je vůl“, jak kdysi dáááááávno zpívali muzikanti ze skupiny Synkopy 61.
Sice ne osobně, ale přesto znám jednoho muže, který dostál svému jménu. Pan Radovan (14.1.) Lukavský určitě přinesl svými rolemi radost mnoha lidem. Nepochybuji, že jeho Hamlet dal lidem zapomenout na vlastní trápení a po strhujícím představení odcházeli očištěni, protože něco shnilého je přeci jen v království Dánském…
Mám ráda tajemno a záhady a přesně tak tajuplné jméno má Alice (15.1.). Jedni odborníci tvrdí, že Alice je v anglosaských zemích jedním z řady domáckých tvarů jména Alžběta (Elizabeth). Druzí by vsadili poslední peníze na to, že jde o odvozeninu ze starofrancouzského jména Aaliz. A od třetích vědců se dozvíme, že jde o zkratku staroněmeckého Adalheit či Adelaida s významem "ušlechtilá bytost" nebo "vznešená postava". Což se k tomuto jménu dokonale hodí.
Někdy se nevyplatí být „čestný a mít čest nadevše rád“. O tom by mohl vyprávět Ctirad (16.1.). Kdo by neznal jeho příběh z Dívčí války. Okouzlení Šárčinou krásou se mu stalo osudným a když řinčí zbraně a zbroj, neměl by věřit nikomu, natož pak ženě… :-))) V době míru mu určitě jeho čestnost pomůže získat srdce jeho vyvolené.
V sobotu oslaví své jmeniny Drahoslav (17.1.) a právem může být hrdý na to, že je všem drahý. Dokazuje to i fakt, že jeho staroslovanské jméno je rozšířeno nejen v jihoslovanských jazycích, ale i ve starší polštině.
Třetí letošní týden uzavřeme jménem českých panovníků, jejichž “vláda byla slavná”. Tak třeba Vladislav (18.1.) II. se stal prvním dědičným českým králem. Za jeho vlády v letech 1158 -1172 země rozkvétala a do království proudily zástupy cisterciáků, premonstrátů, johanitů, s nimiž přicházela vzdělanost, řemesla a umění.
pavla@kudlanka.cz
|
